Po dlouhých přípravách, nekonečným shánění moskytyéry a vybrání třech krumlovských bank (kanadské dolary jsou v našich zeměpisných šířkách velmi vzácné) konečně sedím v Boeingu 767 z na lince z Mnichova do Toronta. Včera jse s mezizastávkou v Bischofsreutu absolvoval cestu Krumlov- Nové Údolí – Bischofsreut – Passov – Freising. Musím se přiznat, že se mi z Krumlova vůbec nechtělo. Předpověď pro Krumlov 30 – 32 oC. Předpověď pro Smither v Britské Kolumbii 12 – 15 :-(. Z rychlíku Praha – Nové Údolí jsme s mamkou pozorovali bruslaře a já si při tom řákal, že do tý daleký tramtárie vlastně vůbec nechci a že bych si radši nasadil brusle a jel do Nový Pece. Ve Freisingu na mě čekala spoušť. Přesto, že jsem byl už vystěhovanej jsem tam měl pořád strašně moc krámů. S Vítkem jsem byl domluvenej, že se u něj večer zastavím a schovám si u něj pár posledních věcí, který mi ještě ve Freisingu zbyly. Nakonec toho byly dvě plný tašky. Se Stephanem jsem byl domluvenej na půl osmou a docela rychle mi začalo docházelt, že to nemám šasnci stihnout. Pověsil jsem vypraný záclony, vynesl poslední odpadky a šel spát. Ráno jsme ani nepotřeboval ty dva nařízený budíky. Vstal jsem sám ještě před šestou. Ani za hodinu a půl jsem ale všechno nestihl. V sedum třicet jsem už jenom pobíhal po pokoji a vyhazoval věci z okna. Na parkoviště před kolejí jsem dorazil jenom s asi pětiminutovým zpožděním. Naštěstí mě Stephan podržel a přijel chvilku po třičtvrtě. Na letišti bylo všechno v pohodě. Žádný boje se stávkujícíma Luftahanzákama ani při pasové kontrole nebyly žádný problémy. Trošíčku mě teda polil studenej pot při chceck-inu, kdy mi pani za přepážkou tvrdila, že jeko Čech potřebuju do Kanady víza. Naštěstí ale potřebnou informaci ve svém computeru rychle dohledala a pustila mě dál. Letadlo je velký, pohodlný, letušky krásné, jídlo dobré. Bohužel sedímv uličce a prd vidim. No, ono by stejně asi do Toronta nic moc vidět nebylo. Tam pak přestupujeme na letadlo do Vancouveru. Tam už by se asi vyplatilo ukořistit místo u okýnka, páč poletíme přes Skalistý hory. No, uvidíme. Hlavně, abych prošel přes prohlídku zavazadla, která mě v Torontu čeká. Jo, ještě jedna supr věc. Na sedačce před sebou tu máme krásný dotykový obrazovky (ty jsou ostatně vyfocený na hned několika prvních fotkách na rajčátku). Na nich si můžeme kotrolovat polohu, poslouchat hudbu nebo rkoukat na filmy. Bohužel jsem mohl tuhle technickou hračičku využít jenom tak první hodinu letu.
Potom se mi to podařilo zeseknout. Ani reset provedený dvěma na sobě nezávyslýma letuškama a dokonce jednoho letušáka nepomohl. Tak asi zbytel letu ztrávím sledování sousedních monitorů :-(. K tomu ještě přestalo fungovat tlačítko na vypínání světla na čtení, takže pořád svítim. To už jsem radši nehlásil, aby mě ještě za trest nevysadili někde na půli cesty v Grónsku. No nic, ještě 3 hodinky a jsme v Torontu...Takže přestup v Torontu byl bez prohlížení. Pána v budce s javorovým listem na prsou zajímaly jenom případný drogy, zbraně a cigarety. Tašku mi taky neprohlíželi, ale přesto jsme přestup skoro nestihli. Odbavování zavazadel bylo totiž hrozně pomalý. Měli jsme víc jak hodinu na přestup. Jsem zvědavej, jak to uděláme na cestě zpátky. To máme totiž jenom 25 minut na přestup. hehe.
Ke konci letu byly krásně vidět Skalistý hory. A protože jsem seděl u okýnka, všechno jsem důkladně zdokumentoval. Najdete tam taky krásný solný jezera. Během letu jsme omládli zase dvě hodiny a ve Vancouveru jsme dosedli v šest hodin večer místního času. Celkově o 14 hodin mladší. Na letišti ve Vancouvery na nás čekal Mariáno z Argentiny s kamarádem z Chile. Oba moje baťohy připutovali po pásu mnohem rychlejc než v Torontu. Přece jenom jsme letěli jenom Airbusem A 330. K mojemu velkýmu rozesmutnění ale bez trekingových holí. Přece jenom je mít připevněný na bocích krosny nebyl patrně nejlepší nápad. No, naštěstí ale připutovali kousek za krosnou..
Po cestě do hotelu jsem poprvé v životě viděl orla mořskýho v přírodě. Samozřejmě v americkým šatě (bílá hlava). Po ubytování jsme se šli projít do takzvanýho Pacific spirit parku, kterej leží při pobřeží. Byl to nádhernej západ slunce, ze kterýho jsme stihli už jenom červánky. Na kameni u břehu jsem už skoro za tmy taky vyrušil naší klasickou (alespoň podle toho co jsem viděl) volavku popelavou.
Je právě pondělí 4. 8. čtvrt na jednu ráno a já jsem naprosto vyčerpanej, tak jenom v bodech, aby jste věděli, co bylo zhruba na fotkách z jednotlivých dnů na rajčeti. Šířeji to rozeberu v průběhu tohohle týdne, kdy by se toho snad už moc dít nemělo.
31. 7. - Šmejdění po Vancouveru, mrakodrapy, muzeum moderního umění, přejeli jsme přívozem na druhou stranu zálivu a vylezli na horu Mt Groose (na 2,8 km 850m převýšení....fůha). Na tý je fůra atrakcí, mimo jiné malá mini-zoo s vlkama a medvědama, předváděčka dřevorubeckýho řemesla ajiný, na který jsme už neměli čas ani sílu, dál jsem byl v Stankly parku, kde jsou hezký velký stromy a totemy
1. 8. - z tohohle dne nemám žádný fotky, dopoledne jsme šmejdili po fakultě a povrvé poznali své hostitele na fakultě, vybalili skener a odpoledne mimojiné navazovali kontakty s jedním z vedoucích katedry v hospodě
2. 8. - sbalení, cesta na Sever ve směru Vancouver – Hope – Fraser river canyoun … fotky s hodně suchou až skoro pouštní krajinou – ubytování v motelu v Prince George
3. 8. - cesta do Smithers a poznávačka kolem Smithers – tentokrát jsme už viděli docela dost zvířat... zase orla mořskýho, jelena, lovené lososy a dokonce jsme u silnice potkali asi roční mládě medvěda baribala (Ursus americanus) pasoucí se trávou...
večer vybalení v baráčku + barbecue
pokud neznáte adresu na moje račátko s fotkama, tak se na něj dostanete klikem v levém sloupci „kam jinam kliknout“
… jdu spát, pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat