Ahoj rodinko,
až tady u počítače si začínám uvědomovat, co jsem všechno viděl minulý pondělí a úterý. Podívejte se taky, je to prostě nádhera. Zejtra letíme konečně zpátky domů, juhůů. Už se moc těším na buchtičku

Martin

Ahoj rodinko,
dorazil jsem v pořádku do Vancouveru. Cesta byla v pohodě.

Martin

Ahoj rodinko,
po 807 km ztrávených na Highway číslo 16 a 97 jsme našli Motel ve vesnici jménem Cache Creek kousek před Vancouverem. Cesta v pohodě, střídáme se se Stephanem po sto kilometrech v řízení, takže pohoda

Martin

Ahoj, jenom pisu, ze ziju. Dneska rano vyrazime na dvoudenni jizdu zpatky do VAncouveru

Martin

Rodeo!!!!








Tak jsem dnes konečně navštívil ono pověstné rodeo. Sice docela dost pršelo, fotky ale stojí zato. Zejtra budeme uklízet a balit, protože v pondělí vyrážíme na dva dny na sever do městečka Steward na hranici s Aljaškou, aby jsme se podívali na lososí ledovec. Potom se vrátíme do Smithers zabalíme skener a frčíme zpět na jih do Vancouveru. Tam by jsme měli bejt buď ve středu večer nebo čtvrtek v poledne. Dva dny ještě ve Vancouveru a v sobotu cca v půl dvanáctý juhůů odlet směr Toronto, Mnichov, Krumlov... Takže další obrázky budou až z domova. Mějte se krásně

Martin

Ahoj rodinko, protřídil jsem fotky ze včerejšího výletu a přidal i pár fotek od ostatních, takže na nich najdete taky trochu častěji moji maličkost. Taky jsem se snažil přidat pár komentářů. Jinak jenom pro orientaci mapu ledovce a trasy našeho výstupu najdete tady
View Larger Map

jinak do čtvrtka máme naplánovaný měření a potom se uvidí. Jo vlastně, tenhle tejden bude ve Smithers rodeo, tak snad ulovím pár pěkných záběrů. Mějte se krásně. Už se těším domů.

Martin

Ahoj všichni. Je už zase půl jedenáctý a ráno vstávám v šest, takže nemám čas na popis posledních tří dní, což doplním doufám zítra. Fotky jsem ale už na rajče nahrál, takže se podívejte...

Jenom jsem chtěl poděkovat za všechny podporné emaily. Dneka po pár dnech zase vysvitlo kanadský sluníčko a my zvládli udělat dvě plochy. Taky se mi podařilo najít hudebniny, kde mi zpravili zlomenej kolíček. Nemám teď zrovna čas na psaní, tak jsem aspoň nahrál nějaký nový fotky na rajče. Mějte se všichni krásně

9. 8. 2008
Dneska bylo dost ráno dost hnusně. Stephan je nemocnej, tak zůstal tady. Rachel (jedna z americké dvojice) je taky nějaká špatná, tak zůstala taky. Alespoň mi tím usnadnila rozhodování. Rone a Rassmus z Norska se mi nabízeli, že by mi pomohli se stavěním plochy. Mě se ale samotnýmu moc nikam nechtělo. Jinak musím říct, že maj Amíci se svým přístrojem značky Leica dost velký problémy. Jednak tam nejspíš nebude něco v pořádku a jednak s tim podle mě pořádně neuměji. No, postavili jsme ten jejich švýcarskej zázrak, pustili počítač a Rich zjistil, že si nepamatuje přístupový heslo... A protože s sebou neměl mobila, aby zavolal Rachel, tak se musel vrátit autem zpátky domů. Tak jsem strávil první zhruba půl hodinku sám s kanadskou přírodou. S připraveným sprejem u boku a s chvějícím se tremolem jsem si zazpíval snad všechny písničky, co znám. Musim říct, že jsem byl dost pos... a byl jsem hodně rád, když se Rich po 40 minutách vrátil. Skenování jednoho bodíku (na jedný ploše jich je 5 nebo 6) mu trvalo kolem hodiny a s malým zaváháním ho zvládl. Stejně to ale hlásilo nějakou chybu. Na cestě zpátky jsme při otáčení ty obrovský černý obludy (míněn náš pronajatý džíp značky Chevrolet) zadníma kolama zapadli do škarpy a nepodařilo se vyject. Naštěstí je tahle cesta dost frekventovaná a první auto (míněn další džíp, protože jiný auta tady nejezdí), co přijelo nás vytáhlo. Ještě jedna věc, kromě půlhodinovýho čekání na Riche v lese, kvůli který mám dneska pěkně blbej den a sice včerejší hru na kytaru. Barák, ve kterým tady bydlíme je normální barák rodiny, která na měsíc někam odjela a pronajala nám ho. No, takže je tady plný vybavení. Tady v přízemí stojej taky dvě kytary. Včera jsem měl nějakej splín, tak jsem si chtěl zlepšit náladu a zahrát si na kytaru. Zahrál jsem si pár písniček a pak protože bylo už dost pozdě se chtěl zvednout a jít hrát ven. Bohužel kytarovej popruh, na kterej se obyčejně připevňujou kytary nějak nezafungoval. Najednou se stalo to, co se mi nikdy ani s mojí nestalo. Kytara spadla plnou vahou na dřevěnou podlahu. Myslel jsem, že mě trefí šlak. Vlastně si to pořád myslím. Urazil se jeden kolíček a trochu se poškrábala. Celou noc jsem přemejšlel, co udělám a nakonec jsem se rozhodl, že to tady nikomu moc říkat nebudu. Podívám se ve městě, jestli tady nejsou hudebniny nebo tak něco, pokusím se jí zpravit a nechám v ní majitelovi omluvu a kontakt na sebe pro případnou náhradu škody. Já nevim. Je to tady sice všechno krásný, ale nějak si to tu nemůžu sám užít. Furt se nějak moc snažim a vono to jde pak všechno stejně jenom do kopru. No nic, půjdu něco dělat...

5. 8. Druhej "pracovní" den



Dneska jsme pokračovali s prohlídkou ploch. Přidalo se k nám pár nových lidí. Nějaký lidi z New Hampshire (USA) a několik místních. Prohlídka začala přivítáním šefem místních lesáků, kterej nás taky pozval na čtvrteční párty. Potom nás zaškolili do systému pohybu na místních lesních cestách. Náklaďáky, který vyvážejí dřevo maj vždycky přednost a každá cesta má vysílací frekvenci na vysílačku, aby se mohl člověk přesvěčit, že proti němu zrovna něco nejede. Potom nás taky zaškolili, jak se chovat k medvědům. Pro případ nouze nám rozdali sprej, kterej prej působí líp jak zbraň. Navíc s náma bude v lese ode dneška Pathy, což je místní zkušená lesačka. Takže už docela přestávám mít strach. Respekt jo, ale přecejenom s tim medvědím repelentem v baťohu se cejtim o mnoho líp. Celej den jsme zase ztrávili v lese prohlížením ploch. Stejně jako včera jsme viliděli jeřábka a stejně jako předevčírem baribala. Tentokrát to už nebylo mláďě. Jeli jsme vlastně už zpět do Smithers z jedný z posledních ploch a první jeep, kterej řídil šéf místních lesáků Dave zastavil. Mysleli jsme, že nám chce ukázat zase nějaký zajímavý stanoviště s nečekanou historií růstu, ale on jenom, že vedle cesty na stromě je medvěd, jestli se na něj chcem podívat. Vyrazili jsme teda celá skupina asi dvacet metrů zpátky po silnici. Musim se přiznat, že jsem měl dost sevřený půlky ale šli jsme všichni (teda asi 12 lidí), pomalu opatrně a vedeni zkušeným. Méďu naše přítomnost asi příliš nepotěšila, protože před náma zdrhnul. No nebyl to teda úplnej běh, ale evidentně se nás bál. Pár fotek jsem ale stihl udělat, tak snad budete mít z tohohle mýho dnešního zážitku taky něco. Včerejší a dnešní fotky najdete na rajčeti.


Mějte krásnej den

4. 8. - První skoropracovní den


Omlouvám se, že budu stručnej, ale co jsme přijeli do Smithers, jsem v jednom kole a nemám v podstatě žádnej čas jenom sám pro sebe a teda čas na psaní. Je to zapříčiněný hlavně tím, že tady jsou do pátku všichni zúčastnění. No a voni furt musej něco řešit a dělat. Každopádně tihle lidi v pátek odjedou, tak pak snad budu mít víc času a resty dopíšu...

Alespoň tenhle blog využiju k připomenutí nových fotek na rajčeti. Přidal jsem už taky nějaký komentáře, tak doufám,že z toho budete alespoň trošíčku moudří.

Vlastně tohohle dne se toho moc nestalo. Vyrazili jsme na plochy, který budeme skenovat a diskutovalo se, který plochy skenovat, který ne, jak je skenovat a tak. Vedl nás nějakej Rassmus, což je Dán, kterej ale studoval tady v Britský Kolumbii a většinu ze svých výzkumů dělal tady na těchhle plochách. Večer bylo pravý americký barbecue...

30. 7. 2008 - let a přílet

Po dlouhých přípravách, nekonečným shánění moskytyéry a vybrání třech krumlovských bank (kanadské dolary jsou v našich zeměpisných šířkách velmi vzácné) konečně sedím v Boeingu 767 z na lince z Mnichova do Toronta. Včera jse s mezizastávkou v Bischofsreutu absolvoval cestu Krumlov- Nové Údolí – Bischofsreut – Passov – Freising. Musím se přiznat, že se mi z Krumlova vůbec nechtělo. Předpověď pro Krumlov 30 – 32 oC. Předpověď pro Smither v Britské Kolumbii 12 – 15 :-(. Z rychlíku Praha – Nové Údolí jsme s mamkou pozorovali bruslaře a já si při tom řákal, že do tý daleký tramtárie vlastně vůbec nechci a že bych si radši nasadil brusle a jel do Nový Pece. Ve Freisingu na mě čekala spoušť. Přesto, že jsem byl už vystěhovanej jsem tam měl pořád strašně moc krámů. S Vítkem jsem byl domluvenej, že se u něj večer zastavím a schovám si u něj pár posledních věcí, který mi ještě ve Freisingu zbyly. Nakonec toho byly dvě plný tašky. Se Stephanem jsem byl domluvenej na půl osmou a docela rychle mi začalo docházelt, že to nemám šasnci stihnout. Pověsil jsem vypraný záclony, vynesl poslední odpadky a šel spát. Ráno jsme ani nepotřeboval ty dva nařízený budíky. Vstal jsem sám ještě před šestou. Ani za hodinu a půl jsem ale všechno nestihl. V sedum třicet jsem už jenom pobíhal po pokoji a vyhazoval věci z okna. Na parkoviště před kolejí jsem dorazil jenom s asi pětiminutovým zpožděním. Naštěstí mě Stephan podržel a přijel chvilku po třičtvrtě. Na letišti bylo všechno v pohodě. Žádný boje se stávkujícíma Luftahanzákama ani při pasové kontrole nebyly žádný problémy. Trošíčku mě teda polil studenej pot při chceck-inu, kdy mi pani za přepážkou tvrdila, že jeko Čech potřebuju do Kanady víza. Naštěstí ale potřebnou informaci ve svém computeru rychle dohledala a pustila mě dál. Letadlo je velký, pohodlný, letušky krásné, jídlo dobré. Bohužel sedímv uličce a prd vidim. No, ono by stejně asi do Toronta nic moc vidět nebylo. Tam pak přestupujeme na letadlo do Vancouveru. Tam už by se asi vyplatilo ukořistit místo u okýnka, páč poletíme přes Skalistý hory. No, uvidíme. Hlavně, abych prošel přes prohlídku zavazadla, která mě v Torontu čeká. Jo, ještě jedna supr věc. Na sedačce před sebou tu máme krásný dotykový obrazovky (ty jsou ostatně vyfocený na hned několika prvních fotkách na rajčátku). Na nich si můžeme kotrolovat polohu, poslouchat hudbu nebo rkoukat na filmy. Bohužel jsem mohl tuhle technickou hračičku využít jenom tak první hodinu letu. Potom se mi to podařilo zeseknout. Ani reset provedený dvěma na sobě nezávyslýma letuškama a dokonce jednoho letušáka nepomohl. Tak asi zbytel letu ztrávím sledování sousedních monitorů :-(. K tomu ještě přestalo fungovat tlačítko na vypínání světla na čtení, takže pořád svítim. To už jsem radši nehlásil, aby mě ještě za trest nevysadili někde na půli cesty v Grónsku. No nic, ještě 3 hodinky a jsme v Torontu...


Takže přestup v Torontu byl bez prohlížení. Pána v budce s javorovým listem na prsou zajímaly jenom případný drogy, zbraně a cigarety. Tašku mi taky neprohlíželi, ale přesto jsme přestup skoro nestihli. Odbavování zavazadel bylo totiž hrozně pomalý. Měli jsme víc jak hodinu na přestup. Jsem zvědavej, jak to uděláme na cestě zpátky. To máme totiž jenom 25 minut na přestup. hehe.

Ke konci letu byly krásně vidět Skalistý hory. A protože jsem seděl u okýnka, všechno jsem důkladně zdokumentoval. Najdete tam taky krásný solný jezera. Během letu jsme omládli zase dvě hodiny a ve Vancouveru jsme dosedli v šest hodin večer místního času. Celkově o 14 hodin mladší. Na letišti ve Vancouvery na nás čekal Mariáno z Argentiny s kamarádem z Chile. Oba moje baťohy připutovali po pásu mnohem rychlejc než v Torontu. Přece jenom jsme letěli jenom Airbusem A 330. K mojemu velkýmu rozesmutnění ale bez trekingových holí. Přece jenom je mít připevněný na bocích krosny nebyl patrně nejlepší nápad. No, naštěstí ale připutovali kousek za krosnou..

Po cestě do hotelu jsem poprvé v životě viděl orla mořskýho v přírodě. Samozřejmě v americkým šatě (bílá hlava). Po ubytování jsme se šli projít do takzvanýho Pacific spirit parku, kterej leží při pobřeží. Byl to nádhernej západ slunce, ze kterýho jsme stihli už jenom červánky. Na kameni u břehu jsem už skoro za tmy taky vyrušil naší klasickou (alespoň podle toho co jsem viděl) volavku popelavou.

Je právě pondělí 4. 8. čtvrt na jednu ráno a já jsem naprosto vyčerpanej, tak jenom v bodech, aby jste věděli, co bylo zhruba na fotkách z jednotlivých dnů na rajčeti. Šířeji to rozeberu v průběhu tohohle týdne, kdy by se toho snad už moc dít nemělo.

31. 7. - Šmejdění po Vancouveru, mrakodrapy, muzeum moderního umění, přejeli jsme přívozem na druhou stranu zálivu a vylezli na horu Mt Groose (na 2,8 km 850m převýšení....fůha). Na tý je fůra atrakcí, mimo jiné malá mini-zoo s vlkama a medvědama, předváděčka dřevorubeckýho řemesla ajiný, na který jsme už neměli čas ani sílu, dál jsem byl v Stankly parku, kde jsou hezký velký stromy a totemy

1. 8. - z tohohle dne nemám žádný fotky, dopoledne jsme šmejdili po fakultě a povrvé poznali své hostitele na fakultě, vybalili skener a odpoledne mimojiné navazovali kontakty s jedním z vedoucích katedry v hospodě

2. 8. - sbalení, cesta na Sever ve směru Vancouver – Hope – Fraser river canyoun … fotky s hodně suchou až skoro pouštní krajinou – ubytování v motelu v Prince George

3. 8. - cesta do Smithers a poznávačka kolem Smithers – tentokrát jsme už viděli docela dost zvířat... zase orla mořskýho, jelena, lovené lososy a dokonce jsme u silnice potkali asi roční mládě medvěda baribala (Ursus americanus) pasoucí se trávou...
večer vybalení v baráčku + barbecue

pokud neznáte adresu na moje račátko s fotkama, tak se na něj dostanete klikem v levém sloupci „kam jinam kliknout“

… jdu spát, pokračování příště...