Každá voda jednou steče dolů do údolí a tak se také stalo, co málokdo očekával; začal jsem psát. Po nedělním bezproblémovým příjezdu jsem dorazil asi v půl dvanáctý na pokoj. Šel jsem hned spát, ráno jsem musel brzy vstávat. Vstal jsem asi v osum a na devátou šel do centrální posluchárny ve Freisingu. Bylo tam hrozně narváno. Nejprve mluvil děkan. Je to hrozně vtipnej člověk, na rozdíl od rektora, ale o něm později. Dál se nám postupně představovali jednotlivé "podfakulty" (Studienfakultät), studentští senátoři, studentské organizace atd. Musel jsem odejít dřív, protože jsem byl domluvenej s Dr. (H)uhlem na schůzce ohledně brigády. Jeho kancelář jsem našel bez problémů. S panem Uhlem to už bylo horší. Paní sekretářka příslušné katedry mi sdělila, že dojíždí vlakem a proto se mohl zpozdit. Za půl hodiny tam ale už byl. Je to docela fajnovej pán. Seznámil mě s Dr. Klimmtem, kterej bude mým šéfem. Bude se jednat o práci na počítači, kdy budu zadávat data do programu a asi je i nějak vyhodnocovat. Jedná se o dendrometrická zjišťování porostních charakteristik pomocí laseru. Na projektu spolupracuje freisinská lesnická fakulta s ÚHULem (Ústav pro hospodářskou úpravu lesa se sídlem v Brandýse nad Labem). Na zaučení jsme se zatím domluvili na přiští pátek. Mezi tím si musím ujasnit studijní plán a eventuelně ho upravit podle potřeb brigády. Nechci nic zakřiknout, ale zatím to vypadá na skvělou brigádu. Neni sice v NP Bavorský les, budu při ní asi taky spolupracovat s lidma z UHULu, což je můj potencionální zaměstnavatel do budoucna. Před fakultou jsem pak už potkal skupinku prváků, které prováděli starší studenti po kampusu. Přifařil jsem se k nim a udělal jsem dobře. Jednak jsem se dozvěděl plno nových informací, hlavně nás pak pozvali do studentského domu, kde pro nás byly připraveny klasické i v Bavorsku tradiční bílé párečky. Pivo teklo proudem a já se seznámil s několika lesákama prvákama. Ve dvě hodiny jsem utíkal na setkání ERASMUS studentů. Pozdravili nás Erasmus koordinátoři z celého Freisingu. Potkal jsem tam vlastně poprvé všechny Erasmáky. K mýmu zklamání pocházela víc jak polovina z Čech. Je tu taky asi šest holek z Jihočeský univerzity. Po ukončení prezentace jsme se domluvili a společně vyrazili do Mnichova, kde se konala zdravice všech prváků TUM. Jako ostatně tradičně nás přivítaly strašný davy lidí. Do centrální posluchárny jsme se už nevlezli a proto nás přesměrovali do jený, menší posluchárny. Tam jsme celou ceremonií sledovali zprostředkovaně na plátně. Celý akt byl nanejvýš nudný. Nepomohl tomu ani profesionální speaker, který nastoupil po rektorovi. Spíš naopak. Bylo to dost ubohý. Když k řečníku přistoupil univerzitní kaplan, už jsme to nevydrželi a dali se odchod. Naštěstí kaplan nemluvil dlouho a po něm byla zdravice ukončena. Začali se rozdávat piva, preclíky a studentské taštičky. Spolu s taškama jsme dostali různý informační materiály a taky flashdisk. K mýmu překvapení to neni nějaká reklamní 125 MB flashtička, ale 500MB velká flashka. V devět začínala párty, na kterou jsem ale už neměl náladu ani sílu. Vyrazili jsme proto spolu s Tomášem z Prahy zpátky do Freisingu. Na hlavním nádraží v Mnichově jsem potkali vtipnou kavárnu. Jen se na ní sami podívejte. A tak vypadal můj první den. Škola sice oficiálně začala, ale přednášky