Prní den brigády

Jak asi všichni víte, podařilo se mi se vecpat jako pomocná studentská síla (Studentische Hilfskraft) na katedru denrometrie (Lehrstuh fur Waldwachstumkunde). Dneska jsem byl poprvé v práci. Hanze Klemmta (mýho šéfa) jsem potkal už na chodbě. Přehodil mě hned do spárů pana Seiferta. Ten, poté co zjistil, že si nepamatuju žádnou z jeho básní, mě poslal na blízký statek čistit a zastřihávat kořeny. Zde se mě ujmula sympatická pani se srandovním přízvukem. Po pár větách jsem se dozvěděl, že je původem z Bulharska a v Německu studovala a teď na naší fakultě zaměstnána coby vědkyně. Čistili jsme, zastříhávali, měřili, když tu náhle kde se vzal tu se vzal Ing. Gerhard Indián (příjmení jsem zapomněl, tak jsem si ho pro sebe nazval pracovně Indián, nosí totiž obrovský plnovous a vlasy na Einsteina :-). Ten se jal po chvíli obcházení kořenů a probírání hustého plnovousu vybalovat kufry z auta. V kufrech se nacházel poklad - laserové snímací zařízení firmy Riegl Nahodili jsme generátor a začali měřit. Ukázal mi, co mohl a co jsem rozuměl. Bohužel čas se nachýlil a já musel zpět za Hanzem. Ten mi sdělil, že vyhodnocovací program, na kterým budu pracovat, ještě neni hotovej. Nezbývalo nic jinýho než vyrazit zpět na kolej. Protože bylo ale už půl pátý a protože jsem kromě ranního závinu ještě nic nejedl, vůbec jsem neprotestoval. Domluvili jsme se na pátek nebo příští pondělí. Domluvili jsme se taky na přespříští čtvrtek a pátek, kdy bych měl s ním a ještě s jiným profesorem ject na prezentaci do sídlaUHULu (Ústav pro hospodářskou úpravu lesa v Brandýse nad Labem. Bude to tedy ve čtvrtek a patek (15. a 16. listopadu), což znamená, že se nejspíš v pátek 16. listopadu dostanu domů juhůůů

Hundewetter a dlouhý víkend mě vyhnaly do Mnichova na Mnichovskou muzejní noc (Die Lange Nacht der Münchner Museen). Dozvěděl jsem se o ní ze stránek CAW (Club Ausländischer Weihenstephaner). Jedná se o klub zahraničních studentů ve Freisingu. Doporučuju si přečíst jejich historií. Zvlášť válečný léta jsou moc zajímavý (klubové stránky). Za 15 Euro byla od 19.00 do 2 hodin ráno přístupná většina muzeí a galerií v Mnichově. Navíc tahle vstupenka platila jako jízdenka do všech dopravních prostředků, takže to bylo celkem levný. Sejít jsme se měli na vlakovým nádraží ve Freisingu. Byla to docela sranda, než jsme se poznali, ale nakonec se to povedlo. Jména si už nepamatuju, tak aspoň národnosti : Kanaďan, Kaliforňanka, Koloréďan, Kolumbijec, Francouzka, Angličan a já tedy Čech :-).

Nejdřív jsme vyrazili do státního muzea antiky (Staatliche Antikensammlungen). Na rozehřátí to bylo akorát - sochy, sochy, sochy... Jedna mě ale zaujala. Idol ženské krásy z roku 2600 před Kristem.

Další naše kroky směřovaly do galerie moderního umění (Pinakothek der moderne). Hned u vhodu nás upoutala architektura budovy, však se podívejte na fotky. Šel jsem s Ricardem a Catrin do odělení designu. Krom zajímavých židliček, Porshe ze dřeva jsme narazili na nádhernej tatraplán. Zajímavá byla i výstava fotek z Číny.

Následovala galerie starých mistrů (Alte Pinakothek). Ta nebyla nic moc. Samej Kristus a svatý. Pár hezkých obrázku jsem tam ale pořídil.

Po téhle galerii jsme společně usoudili, že už bylo kultury dost a rozhodli se navštívit Muzeum rybářství a lovectví a pak eventuelně Muzeum Oktoberfestu. Nakonec jsme zůstali jenom u rybářů a lovců (Deutsches Jagd- und Fischereimuseum). Tohle muzeum bylo fajn, možná trochu moc lidí. Jinak jsme ale potkali pár vtipných exponátů. Zvlášť se nám líbilo, jak zde myslí na zrakově postižené (viz fotky :-). Po tomhle muzeu jsme stihli skočit ještě na jedno nefalšovaný mnichovský Weissbier a pak už rychle na vlak zpátky do Freisingu.

Celkově bych tuto akci hodnotil, za velmi zdařilou. Jenom taková drobnost mi to dneska zkazila; přečetl jsem si totiž na stránkách jinýho studentskýho klubu, že na tuto sobotu a neděli pořádají dvoudenní výlet na Zugspitze :-( . Uklidňuju se jenom Tím, že tu co chvíli prší a že dnes bude asi v Alpách hrozná čina.

Každá voda jednou steče dolů do údolí a tak se také stalo, co málokdo očekával; začal jsem psát. Po nedělním bezproblémovým příjezdu jsem dorazil asi v půl dvanáctý na pokoj. Šel jsem hned spát, ráno jsem musel brzy vstávat. Vstal jsem asi v osum a na devátou šel do centrální posluchárny ve Freisingu. Bylo tam hrozně narváno. Nejprve mluvil děkan. Je to hrozně vtipnej člověk, na rozdíl od rektora, ale o něm později. Dál se nám postupně představovali jednotlivé "podfakulty" (Studienfakultät), studentští senátoři, studentské organizace atd. Musel jsem odejít dřív, protože jsem byl domluvenej s Dr. (H)uhlem na schůzce ohledně brigády. Jeho kancelář jsem našel bez problémů. S panem Uhlem to už bylo horší. Paní sekretářka příslušné katedry mi sdělila, že dojíždí vlakem a proto se mohl zpozdit. Za půl hodiny tam ale už byl. Je to docela fajnovej pán. Seznámil mě s Dr. Klimmtem, kterej bude mým šéfem. Bude se jednat o práci na počítači, kdy budu zadávat data do programu a asi je i nějak vyhodnocovat. Jedná se o dendrometrická zjišťování porostních charakteristik pomocí laseru. Na projektu spolupracuje freisinská lesnická fakulta s ÚHULem (Ústav pro hospodářskou úpravu lesa se sídlem v Brandýse nad Labem). Na zaučení jsme se zatím domluvili na přiští pátek. Mezi tím si musím ujasnit studijní plán a eventuelně ho upravit podle potřeb brigády. Nechci nic zakřiknout, ale zatím to vypadá na skvělou brigádu. Neni sice v NP Bavorský les, budu při ní asi taky spolupracovat s lidma z UHULu, což je můj potencionální zaměstnavatel do budoucna. Před fakultou jsem pak už potkal skupinku prváků, které prováděli starší studenti po kampusu. Přifařil jsem se k nim a udělal jsem dobře. Jednak jsem se dozvěděl plno nových informací, hlavně nás pak pozvali do studentského domu, kde pro nás byly připraveny klasické i v Bavorsku tradiční bílé párečky. Pivo teklo proudem a já se seznámil s několika lesákama prvákama. Ve dvě hodiny jsem utíkal na setkání ERASMUS studentů. Pozdravili nás Erasmus koordinátoři z celého Freisingu. Potkal jsem tam vlastně poprvé všechny Erasmáky. K mýmu zklamání pocházela víc jak polovina z Čech. Je tu taky asi šest holek z Jihočeský univerzity. Po ukončení prezentace jsme se domluvili a společně vyrazili do Mnichova, kde se konala zdravice všech prváků TUM. Jako ostatně tradičně nás přivítaly strašný davy lidí. Do centrální posluchárny jsme se už nevlezli a proto nás přesměrovali do jený, menší posluchárny. Tam jsme celou ceremonií sledovali zprostředkovaně na plátně. Celý akt byl nanejvýš nudný. Nepomohl tomu ani profesionální speaker, který nastoupil po rektorovi. Spíš naopak. Bylo to dost ubohý. Když k řečníku přistoupil univerzitní kaplan, už jsme to nevydrželi a dali se odchod. Naštěstí kaplan nemluvil dlouho a po něm byla zdravice ukončena. Začali se rozdávat piva, preclíky a studentské taštičky. Spolu s taškama jsme dostali různý informační materiály a taky flashdisk. K mýmu překvapení to neni nějaká reklamní 125 MB flashtička, ale 500MB velká flashka. V devět začínala párty, na kterou jsem ale už neměl náladu ani sílu. Vyrazili jsme proto spolu s Tomášem z Prahy zpátky do Freisingu. Na hlavním nádraží v Mnichově jsem potkali vtipnou kavárnu. Jen se na ní sami podívejte. A tak vypadal můj první den. Škola sice oficiálně začala, ale přednášky